ZA MORAVU

V jednotě je síla (latinské rčení na základě mnoha historických zkušeností)

K videu Vliv moravských politických struktur na ústavní systém České republiky IV.

Z videí Vliv moravských politických struktur na ústavní systém české republiky byl nejzajímavější IV. díl, kde Jiří Svatopluk Novotný potvrdil to, čeho jsme byli svědky v 90. letech, ovšem chyběl v rukou hmatatelný důkaz o útocích na samosprávnou demokracii ze strany pokračujících centralistických struktur polistopadového státu v podobě infiltrace do hnutí usilujících o skutečnou demokratizaci státu a směřujících k obnovení zemského zřízení, které je z historického i hospodářského hlediska opodstatněné a legitimní. Co však těmto uskupením chybí, je inteligentní způsob prosazování historické spravedlnosti.

Škoda, že se Jiří Svatopluk Novotný při své činnosti neřídil jeho poslední větou: "Nelze dobrých cílů dosáhnout špatnými prostředky". Když byli kdysi moravští aktivisté upozorněni na ony špatné prostředky, jako např. podvod s nabízením falešné vlajky lživě vydávané za historickou moravskou, jen by bylo opakování, co z jeho a nejen jeho strany následovalo. Kromě toho si nelze nevšimnout že ani Jiří Svatopluk Novotný příliš neoplývá jinými, než povrchními znalostmi historie. Odkud vzal, že Svatopluk I. neměl určitě tři syny, ale v lepším případě dva, nejspíš jednoho? Jeden z nich měl být údajně synovec.

Podle Jiřího Svatopluka Novotného lidová pověst o Svatoplukovi byla vnucená k věření a není to údajně historický materiál. Byzantský císař Konstantin VII. Porfyrogennétos si to podle něj tedy nejspíš vymyslel. Proč by to dělal? Konstantin VII. Porfyrogennétos, než se sám ujal vlády, byl především literátem a historikem, který vynikal schopností shromáždit neuvěřitelné množství historického materiálu a stal se vůdčí osobností učenců a vzdělanců věnujícím se encyklopedickým činnostem. Není divu, že právě tato schopnost současným moravským aktivistům chybí, když jim dělá problém pouhé nalezení relevantních informací.

Kdyby měl Svatopluk I. syny dva nebo jednoho, nebyl žádný důvod, aby císař psal jiný počet. Svatopluk I. mohl přece stejně dobře pomocí svazku prutů poučovat syny dva. A kdyby byl syn pouze jeden, tento důvod poučovat o bratrské svornosti by dokonce vůbec neexistoval.

Přitom Mojmír II., syn Svatopluka a (podle moravských historiků, jako byli Dismas Josef Ignác rytíř Hoffer a doc. PhDr. Lubomír Emil Vilém Havlík, DrSc.) jeho ženy Ludemíry vládl jako starší v jádru Moravy, další syn Svatopluk II., kterého měl Svatopluk I. s Arnulfovou sestrou Giselou, měl vládnout na Nitransku. Pokud se jedná o synovce, je to případ Rostislava coby synovce Mojmíra I. a Svatopluka I. coby synovce Rostislava, nikoliv synů Svatopluka I. Když je tak zaujatý těmi synovci, tak se nabízí jedna pravděpodobnější možnost, která zmátla Jiřího Svatopluka Novotného. Jeden z historických Svatopluků byl skutečně synovcem Svatopluka I. Byl to ovšem Svatopluk Lotrinský, nikoliv Svatopluk II. Svatopluk Lotrinský byl nemanželským synem Arnulfa a Winburgy. Svatopluk I. Arnulfova syna "pozvedl z posvátného pramene a dal ho nazvat podle svého jména Svatoplukem". A protože Svatopluk I. měl syna Svatopluka II. s Arnulfovou sestrou Giselou, byl tedy Svatopluk I. Arnulfovým švagrem a Svatoplukovi Lotrinskému nejen komotrem, ale také strýcem. A tím pádem Arnulfův nelegitimní syn Svatopluk byl synovcem Svatopluka I. Ještě zbývá dodat, že syn Svatopluka I. Svatopluk II. byl zároveň synovcem Arnulfa. Je tedy dost možné, že Jiří Svatopluk Novotný to má s těmi Svatopluky a synovci poněkud popletené.

O Mojmírovi II. a Svatoplukovi II. není pochyb. Fuldské letopisy píší, že „... v 898. roce vtělení Páně vznikl mezi dvěma bratry z národa Moravanů, totiž mezi Mojmírem a Svatoplukem i jejich lidem velmi vážný rozpor a svár…“. Letopisec zmiňuje svár mezi dvěma bratry (inter duos fratres), nikoliv dvěma bratranci (inter duos cognati). Kromě toho tytéž letopisy k témuž roku zmiňují nějakého slovanského vévodu Prisnoslava (Priznolaw), který podle německého historika druhé poloviny 19. století Ernsta Ludwiga Dümmlera a českého historika konce 19. a začátku 20. století prof. PhDr. Václava Novotného měl být knížetem z Čech. Predslav (Predezlaus) je uveden v Cividalském evangeliáři spolu se jmény Svatopluka a jeho české ženy Svatožizny, jak se psávala jména žijících vévodů s jejich ženami a dětmi. Není samozřejmě jisté, jedná-li se o tutéž osobu, ale není to ani vyloučeno vzhledem k tomu, jak různé prameny nazývají Svatopluka (v zahraničních pramenech jako Zuentepulc, Sfentopulch, Zuentopolc, Zuentibaldus, Zwentibaldus, Zwentibald, Zuendibolch, Zuendibolh, Zwentibulc, Zuendebald, Centebaldus, Zwentenwald, Centupulch, Zuatopluk, Svetopeleko, Suatocopius, Sventopelcus, Suatebogus, v domácích latinsky psaných Swatopluk, Zvatopluc).

Ta údajná k věření vnucená lidová pověst o Svatoplukových prutech není nic jiného, než stará antická historická moudrost připomínaná dokonce v několika případech, například i u Čingischána, jen s tím rozdílem, že místo prutů šlo o šípy. A historické zkušenosti hovoří jasnou řečí. Jakékoliv vnitřní rozpory oslabují stát či území a nahrávají vnějším nepřátelům. A vždy v době vnitřních rozbrojů kterékoliv říše její sousedé logicky posilovali, jako např. Rostislavova říše v době rozbrojů ve Franské říši. Nejinak tomu bylo za Svatopluka I. V době dalších vnitřních rozporů ve Franské říši a kvůli této nestabilitě proto papež Jan VIII. uvažoval o Svatoplukovi coby kandidátovi na císaře. No a že se tato zkušenost hodila Palackému je také dost logické. V době úspěchu Maďarů v době rakousko-uherského vyrovnání pochopil, že bez jednoty všech slovanských zemí stejného úspěchu Slované v Rakousku-Uhersku nedosáhnou. Čeští politici udělali pouze tu chybu, že se neptali moravského sněmu. Ovšem jak se ptát moravského sněmu, když ten byl většinově německý? Výsledek by byl jasný. Proto se mohli domlouvat pouze se slovanskými poslanci coby jednotlivci, respektive pouze částí sněmu.

Další příčinou, proč Moravě chyběla silná politická pozice, byla skutečnost, že prakticky jedinou silnou osobností moravské politiky s určitým vlivem byl baron JUDr. Alois Pražák, který se teprve během studia učil číst česky. Z moravských politiků byl Pražák v podstatě jedinou osobností, která významným způsobem zasáhla do politického dění v rakouské monarchii. Na Moravě byla ještě známa jména např. prof. Šembery, prof. Hanuše, dr. Helceleta, Klácela nebo hanáckého poslance Františka Skopalíka. Mezi kandidáty do zemského sněmu se objevovala ještě jména Šrom a Mezník, do říšského sněmu Bílý a Kostelka. Významem však byl baron JUDr. Alois Pražák nedostižný. Ten však zemřel v roce 1901, proto v době vzniku Československa se Moravané obraceli do Prahy s dotazy, co mají dělat. Navíc na Moravě hrozilo odtržení téměř poloviny Moravy a celého Slezska v podobě provincií Sudetenland a Deutschsüdmähren a enkláv Brna, Jihlavy a Olomouce a jejich připojení k Rakousku.